Vážení klienti a obchodní partneři,
přinášíme Vám přehled těch nejpodstatnějších a nejzajímavějších změn přijatých novelou občanského zákoníku publikovanou ve Sbírce zákonů pod č. 460/2016 Sb. Pevně věříme, že tyto informace pro Vás budou přínosné.
Dne 30.12.2016 došlo k publikaci první přímé novely zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, a souvisejících předpisů, která je ve Sbírce zákonů označena číslem 460. Novelizace nového občanského zákoníku byla připravována prakticky již od nabytí účinnosti tohoto zákona, avšak první návrh Ministerstva spravedlnost publikovaný v roce 2014 koncipovaný jako „velká novela“ se dočkal tvrdé kritiky ze strany odborné veřejnosti, proto bylo od komplexní novelizace upuštěno a o dva roky později došlo k publikaci této novely prezentované jako rychlé a nezbytné. Ani tento návrh nebyl ušetřen kritiky a během dvouletého legislativního procesu prošel řadou změn. Obsahem následujícího příspěvku bude stručný přehled nejzásadnějších změn, které novela přináší.
Zákon č. 460/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012, občanský zákoník, a další související zákony, kromě občanského zákoníku mění také zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.
Počátek účinnosti změn je obecně stanoven šedesátým dnem po vyhlášení novelizačního předpisu, tzn. 28.2.2017, avšak s výjimkami účinnosti dřívější - 30.12.2016 pro problematiku posunutí meze trvání omezení či zbavení způsobilosti k právům a povinnostem a pro vyloučení povinnosti některých právnických osob vzniklých do 30.12.2013 uvést svůj název do souladu s novou úpravou, ale také pozdější, tj. 1.1.2018 pro oblast předkupního práva a svěřenských fondů.
Novelou dochází ke změně ustanovení § 35 občanského zákoníku, podle nichž se mohl nezletilý zavázat k výkonu závislé práce až po dovršení patnácti let a splnění povinné školní docházky, přičemž zákonný zástupce mohl až do dovršení šestnáctého roku nezletilého tento závazek rozvázat, pokud si to žádal zdravotní stav nezletilého nebo vzdělávání. Nová úprava přichází s mírnějším řešením; nadále je možné se zavázat k výkonu závislé práce až po dovršení patnácti let, avšak podmínka ukončení povinné školní docházky se nově vztahuje ke dni nástupu do práce a možnost zákonného zástupce tento závazek zrušit mizí úplně. Dochází tak k návratu k právnímu stavu, který platil do 30.12.2013, tedy že dnem nástupu do práce nesmí být stanoven den, který předchází dni ukončení povinné školní docházky.
Kromě pracovněprávního postavení nezletilých dochází také ke změně ustanovení § 59 občanského zákoníku, týkající se doby omezení svéprávnosti. Dosavadní maximální dobu omezení svéprávnosti činící tři roky nově doplní pětileté období, a to pro případy, „je-li zjevné, že se stav člověka v této době (v období tří let) nezlepší“. Pravidlo prodlužující dobu omezení svéprávnosti v případě, že je v dosavadní době alespoň zahájeno řízení o prodloužení jeho doby, je zachováno včetně maximální hranice jednoho roku pro takové prodloužení. Stejně tak zůstává v platnosti pravidlo nepřípustnosti úplného zbavené svéprávnosti.
V souvislosti s novelizací úpravy o právním postavení subjektů s omezenou právní způsobilostí dochází také k jisté racionalizaci v přístupu k těmto subjektům; k ustanovení § 38 zákona o zvláštních řízeních soudních se nově přidává odstavec 4, dle kterého nemusí soud přistoupit k provedení důkazu novým znaleckým posudkem v řízení o prodloužení omezení svéprávnosti, je-li zřejmé že stav osoby se od posledního rozhodnutí nezměnil. Důkaz novým znaleckým posudkem byl nahrazen jiným důkazem, a to zpravidla zprávou ošetřujícího lékaře ve spojení s předchozím znaleckým posudkem.
Úprava ochrany lidského těla po smrti člověka, která je vtělena do ustanovení § 113 až § 117 občanského zákoníku, zaznamenala touto novelou změnu týkající se přípustnosti pitvy. Původní ustanovení § 113 odst. 2 stanovilo, že „provést pitvu nebo použít lidské tělo po smrti člověka pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům bez souhlasu zemřelého lze jen, pokud tak stanoví jiný zákon“. Z tohoto ustanovení je novelou vypuštěna konkretizace účelů provedení pitvy nebo použití lidského těla po smrti (tj. pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo výukovým účelům), čímž dochází k přeformulování ustanovení do podoby obecné zásady vyhrazení posmrtného použití lidského těla jiným zákonům. Obecná úprava přípustnosti pitvy obsažená v § 115 až § 117 je zrušena zcela. Dle důvodové zprávy je změna úpravy motivována požadavky České lékařské komory a Ministerstva zdravotnictví, dle jejichž názoru je vhodnější ponechat zákonnou úpravu této problematiky na zvláštních zákonech.
První změnou je zrušení ustanovení § 164 odst. 3 občanského zákoníku, které stanoví „Má-li právnická osoba s kolektivním statutárním orgánem zaměstnance, pověří jednoho člena statutárního orgánu právním jednáním vůči zaměstnancům; jinak tuto působnost vykonává předseda statutárního orgánu.“ Zákonodárce zrušení tohoto ustanovení odůvodňuje jednak dostatečnou úpravou jednotlivých právních forem právnických osob, ale také názorem Nejvyššího soudu, dle kterého ustanovení § 164 odst. 3 občanského zákoníku nikterak nebrání statutárnímu orgánu v přenesení určitých pracovněprávních záležitostí na jiné osoby.
Dále se z § 3025 odst. 2 a § 3046 občanského zákoníku, týkajících se odborových organizací a organizací zaměstnavatelů, vypouští pojmy „pobočné organizace zaměstnavatelů“ a „pobočné odborové organizace“, a to z důvodu, aby nedocházelo k jejich nesprávnému chápání jako pobočných spolků s autonomií garantovanou jim dle mezinárodních smluv. Posílena je také ochrana autonomie odborových organizací, přičemž je doplněn odstavec 3 v § 3041 občanského zákoníku, který vylučuje možnost zrušení těchto organizací pro nevyhovění výzvě orgánu věřejné moci k uvedení jejich zakladatelského dokumentu či statutu do souladu s ustanoveními rekodifikovaného civilního kodexu podle odstavce 2 věty za středníkem.
V souvislosti se změnou úpravy spolků a společenství vlastníků vzniklých do 31.12.2016, účinnou již od 30.12.2016, dochází taktéž k vyloučení povinnosti těchto právnických osob přizpůsobit svůj název požadavkům nové úpravy soukromého práva podle § 3042. Přechodná ustanovení této novely stanoví, že tyto právnické osoby „nejsou ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona povinny uvést označení právní formy ve svém názvu do souladu s požadavky § 132 odst. 2, § 216 a § 1200 odst. 2 písm. a zákona č. 89/2012 Sb.“
Novelou dochází ke zmírnění požadavku § 441 odst. 2 věty třetí občanského zákoníku týkajícího se formy plné moci k právnímu jednání vyžadujícímu zvláštní formu. Nově stačí pro právní jednání vyžadující formu veřejné listiny (jako zvláštní písemnou formu) udělení plné moci v písemné formě s úředně ověřenými podpisy, kdežto podle předchozí právní úpravy platilo, že k právnímu jednání vyžadujícímu zvláštní formu se udělí plná moc ve stejné formě. Přechodné ustanovení vztahující se k této novele potom ustanovuje písemnou formu plné moci s úředně ověřenými podpisy jako postačující i v případech, kdy byla plná moc udělena ještě před účinností novely.
Novelou také dochází k doplnění § 709 odst. 3 občanského zákoníku, dle něhož je součástí společného jmění manželů také podíl v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se dotyčný manžel během doby trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, o větu, která stanoví, že „nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu“. Tato drobná úprava řeší nejasnosti ve výkladu, které byly s tímto ustanovením spojovány od účinnosti nového občanského zákoníku a navazuje tak na stav před novelou soukromého práva.
Úpravou terminologie prochází také § 901 odst. 1 občanského zákoníku, podle jehož dosavadního znění se zánik práva a povinnosti rodiče pečovat o jmění dítěte spojuje s „vyhlášením úpadku“; to však neodpovídá obecně přijímané terminologii a nesprávný termín „vyhlášení úpadku“ se nahrazuje spojením „vyhlášením konkursu“. Stejně tak právo a povinnost rodiče pečovat o jmění dítěte nově zaniká zastavením insolvenčního řízení z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek rodiče zcela nepostačující.
Taktéž dochází k výslovnému zakotvení práva domáhat se úroků z prodlení i v oblasti výživného a to dle § 921 odstavce 2, který stanoví, že „po osobě povinné, která je v prodlení s placením výživného, může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroku z prodlení“.
V oblasti nemovitostí zaprvé dochází k úpravě terminologie; ustanovení § 509 občanského zákoníku, dle jehož dosavadního znění nejsou součástí pozemku inženýrské sítě prochází úpravou a pojem inženýrských sítí je nahrazen širším pojmem liniových staveb, přičemž jejich demonstrativní výčet v tomto ustanovení zůstává nezměněn, ale je nově doplněn o „jiné předměty, které ze své povahy pravidelně zasahují více pozemků“. Na tuto změnu navazující přechodné ustanovení stanoví zánik předkupního práva dle § 3056 odst. 1 ke stavbě podle předchozího znění § 509 a předkupního práva vzniklého stejným způsobem k pozemku s uvedenou stavbou, a to ke dni 28.2.2017.
Zásadnější novelizace se však týká vymezení nemovitostí, o nichž podle původního znění § 498 odst. 1 věty druhé jiný právní předpis stanoví, že nejsou součástí pozemku, a které nelze bez porušení jejich podstaty přenést z místa na místo. Podle novely již určení, že nemovitost není součástí pozemku, není vyhrazeno „jinému právnímu předpisu“, nýbrž „zákonu“, což znamená, že musí jít o právní předpis se silou zákona, ale nemusí se jednat o jiný právní předpis než občanský zákoník. Tato změna řeší problém právní kvalifikace dočasných staveb podle § 506 odst. 1 občanského zákoníku, dle jehož původního znění nejsou dočasné stavby součástí pozemku. To však ve spojení s původním zněním § 498 odst. 1 vytvářelo situaci, kdy nebylo jasné, zda-li mají být tyto dočasné stavby kvalifikovány jako nemovitosti, jelikož svou povahou sice spadaly do kategorie nemovitostí, ale nesplňovaly podmínku, že nejsou součástí pozemku „dle jiného právního předpisu“. To, že nejsou součástí pozemku, totiž stanovil přímo občanský zákoník.
Bezesporu nejzásadnější novelizací prošla oblast svěřenských fondů, kde nově dochází k zavedení evidence svěřenských fondů. Jedná se o poměrně kontroverzní změnu, jejíž přijetí provázely argumentační spory, kdy na jedné straně vyvstával argument obtížné slučitelnosti principu evidence s koncepcí svěřenských fondů, zatímco druhá strana argumentovala zájmem na transparentnosti. Novelizovaná ustanovení § 1451, § 1452 odst. 2, § 1457 a § 1474 občanského zákoníku tak nově zavádí princip konstitutivního zápisu, dle kterého svěřenský fond vzniká až zápisem do evidence; pokud však jde o fond zřízený pro případ smrti, vznikne takovýto fond již smrtí zůstavitele, což však neznamená výjimku z evidenčního pravidla, zápis však bude mít pouze deklaratorní účinky. Dále přibývají nové náležitosti statutu svěřenského fondu; nově je nutné ve statutu uvést počet svěřenských správců a způsob jejich jednání. Evidenční pravidlo se váže taktéž k obmyšleným svěřenským fondům, kdy účinnost určení svěřenského fondu zřízeného k soukromému účelu nastává až dnem zápisu obmyšleného do evidence. Poslední změna se dotýká způsobu zániku svěřenského fondu, kde vzniká povinnost správce podat návrh na výmaz svěřenského fondu z evidence a to do 30 dnů od zániku svěřenského fondu. V návaznosti na tyto úpravy přechodná ustanovení stanoví evidenční princip i pro svěřenské fondy vzniklé před účinností novely; nebude-li svěřenský fond, potažmo obmyšlení takového svěřenského fondu, zapsán do 6 měsíců od účinnosti novely, resp. nebude-li podán alespoň návrh na zapsání do evidence, svěřenský fond, resp. účinek určení obmyšleného zanikne. Novela nabývá účinnosti 1.1.2018.
Koncepce předkupního práva, kterou do českého právního řádu vnesla novela občanského zákoníku, se po pěti letech opět mění; kontroverze vzbuzující úprava, která omezovala předkupní právo spoluvlastníka na výjimečné případy, kdy spoluvlastnictví vzniklo pořízením pro případ smrti nebo jiným způsobem, který spoluvlastníkům neumožňoval ovlivnit svá práva a povinnosti, se nově vrací k obecné úpravě předkupního práva platné před novelizací občanského kodexu. Nově tak podle § 1124 občanského zákoníku platí, že „převádí-li se spoluvlastnický podíl na nemovité věci, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů i v případě, že některý ze spoluvlastníků převádí podíl bezúplatně; tehdy mají spoluvlastníci právo podíl vykoupit za obvyklou cenu“. Následující ustanovení § 1125 občanského zákoníku pak zavádí právo spoluvlastníka vzdát se předkupního práva s účinky i pro své právní nástupce. Pokud však jde o nemovitost zapsanou do veřejného seznamu, je do tohoto seznamu nutné zapsat i vzdání se předkupního práva. V souvislosti se změnou předkupního práva dochází také k doplnění výčtu zapisovaných poznámek v § 23 odst. 1 katastrálního zákona o novou poznámku „vzdání se předkupního práva“. Změny nabývají účinnosti od 1.1.2018.
V této oblasti dochází ke změně ustanovení § 1537 občanského zákoníku, které před novelizací stanovilo, že pro pořízení poslední vůle formou veřejné listiny smyslově postiženým člověkem se uplatní stejná pravidla jako pro projev poslední vůle na soukromé listině (§ 1535 občanského zákoníku). Tyto požadavky jsou však odůvodnitelné právě jen při pořizování soukromou listinou, při pořizování veřejnou listinou se jeví jako neopodstatněné a příliš přísné. Novelizací jsou tyto podmínky pro pořízení veřejnou listinou zrušeny.
Novelou dochází ke snížení horní hranice jistoty skládané nájemcem pronajímateli (upravené v § 2254 odst. 1) z šestinásobku měsíčního nájemného na trojnásobek; motivací jsou dle důvodové zprávy poznatky Ministerstva práce a sociálních věcí, dle nichž je dosavadní právní úprava bezdůvodně přísná. Kromě této úpravy dochází také k upravení následků smrti nájemce bytu zvláštního určení. Dle tohoto ustanovení smrtí nájemce nájem bytu končí, což není novelou dotčeno; zavádí však výjimku pro případy, kdy v bytě spolu s nájemcem ke dni jeho smrti žila osoba zdravotně postižená či osoba, která dosáhla věku 70 let a žila spolu s nájemcem ve společné domácnosti po dobu nejméně 1 roku, a která nedisponuje vlastním bytem. V takovém případě nájem přechází na tuto osobu, pokud se s ní pronajímatel nedohodne jinak.
Ustanovení § 1867 občanského zákoníku, kterým se provádí část směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/122/ES, zaznamenalo touto novelou změnu dikce; původní právo spotřebitele ukončit smlouvu o dlouhodobém rekreačním pobytu fungující na principu odstoupení od smlouvy se nyní mění na právo výpovědní, což lépe odpovídá smyslu transponované směrnice. Kromě toho je také stanovena lhůta pro uplatnění tohoto práva a převzata směrnicová formulace o nedotčení národní úpravy zániku závazku.
V ustanovení § 2045 odst. 1 občanského zákoníku dochází k vypuštění omezení při zajištění dluhu dohodou věřitele a dlužníka srážkami ze mzdy nebo platu, odměnou ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek nebo náhradou mzdy či platu. Dosavadní úprava stanovila omezení polovinou jejich výše. Obdobné omezení bylo vypuštěno i v § 1988 odst. 2 občanského zákoníku, kde se jedná o problematiku započtení proti pohledávce mzdy, platu, odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek a náhradě mzdy nebo platu.
Přechodná ustanovení v této oblasti stanoví, že ujednání či prohlášení o započtení, stejně jako uzavření dohody o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů, sjednané před účinností novely, se řídí dosavadní právní úpravou; v případě dohod o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů je však explicitně vyjádřena možnost ujednání stran, kterým budou jejich práva a povinnosti podřízeny novelizované úpravě, nejdříve však od účinnosti novely.